Vítězný klan VI. věku

Králové, královny, …válečníci.

Není to poprvé, co monarcha Drahomílovské Dálavy bude zapsán do Sině slávy. Ale tohoto posledního čerstvého vítězství, toho si vážím nejvíce. Protože se rodilo v největších bolestech. Protože jeho osud až příliš často balancoval na hraně čepele Meče Osudu, a pokaždé se ukázalo, že bohové mu přejí.

Už samotné složení našeho klanu bylo neobyčejné tím, že se z vlastní vůle poskládali k sobě dlouhověcí nepřátelé. Aby dokázali překonat pouta zatrpklosti, okovy předsudků, past hořkých reminiscencí. Dokonce samotná má mateřská aliance se mohla nazývat aliancí druhé šance, zasvěcení vědí.

A přátelé a budoucí přátelé….: ono to fungovalo! Samozřejmě, že to v klanu vřelo, syčelo, bublalo a prskalo – setkali se oheň a voda. Samozřejmě, že došlo na emotivní vzpomínky z minulých věků. A samozřejmě, že zdaleka ne všechno se vyřešilo oboustranným smírem. A ne všechno vyšlo tak, jak jsem doufal – proto jsem musel v průběhu věku odetnout z našeho těla zahnívající část. Ale síla vzniklá z tohoto spojení dvou zdánlivě protikladných elementů nás dokázala dotlačit k závěrečnému triumfu.

A prokázala tak zbytečnost institutu zvaného „tradiční nepřátelství“. Naše řady vojevůdců až příliš mocně řídnou na to, abychom si luxus takovéto zbytečnosti mohli dovolit.

Závěrem – díky členům mé aliance, za rozličné nemalé oběti, kterými přispěli na oltář Vítězství. V abecedním pořadí Ahareenovi za 100% protýmovou hru, Anteilthovi za spolehlivou útočnou sílu, Jerzymu a Wolfemu za jistotu v obraně aliance, Khargovi za mentorství a tolik vzácný nadhled, Urbojovi za 100% disciplínu, protože bez dělníků to nejde. A Old Smugglerovi za to, že nám svou zradou předložil výzvu nás hodnou.

Díky patří také sesterské alianci Lovců kostí za takřka bezchybnou taktiku, přestože ta nebyla nic jiného než s jistotou očekávána. Věděl jsem přece, do čeho jdu, ušlechtilé principy jsou jedna věc, ale pragmatismus druhá:-). Až se spolu příště setkáme, ať už na jakékoliv straně barikády, nedostane se jim ode mne ničeho méně než plně zaslouženého respektu.

Díky patří i spřátelenému klanu Orlů a jejich vůdci Rommemu, na kterého se šlo spolehnout v rámci momentálně možných meziklanových vztahů v maximálně možné míře.

A díky v každém případě patří i našim nejsilnějším nepřátelům, Hadům a Drakům. To oni nás zakalili bojem tak, že nám nyní chuť vítězství a vítězného míru chutná tak opojně.

V.